Padesát let © František Xaver Bašík | úryvek z edice Vyučil jsem se u Kafků ÚRYVEK 2: ZÁŽITEK S MÁRY Jedenkrát vybídl Müller Frantíka, aby, až dodělá vyložení objednávky na pult, jíž se právě zabýval, přišel za ním s košem do skladiště nahoře v bytě; jde tam zatím napřed, aby vybral potřebné zboží. Frantík byl brzo hotov s rozdělanou prací, vzal koš, opustil sklad a loudal se pomalu po schodech nahoru do bytu. Šel velmi zvolna a proto tiše, nebylo ho ani slyšet. Postavil koš ke zdi a vzal za kliku u kuchyňských dveří, aniž by dříve zazvonil, jak bylo zvykem; dveře nebyly zamčeny, otevřely se a tu spatřil Müllera, jak drží jen zcela lehce oděnou Máry jednou rukou okolo pasu a druhou hladí a mačká na prsou. Zpozoroval, že se kuchařka sice brání a Müllerovu ruku odráží, ale s tichým smíchem a docela ne doopravdy. Ucouvl, pravděpodobně nezpozorován a zavřel dveře; za několik okamžiků zazvonil, vzal za kliku a jak se dveře otevřely, srazil se s děvčetem, jež pospíchalo otevřít červené a rozpačité; pocítil, jak narazilo na jeho rameno svým velkým, tuhým, ale pružným prsem a jeho tělem proběhlo vzrušující, velmi příjemné zachvění. Děvče, usmívajíc se, chopilo se nějaké své práce a Frantík odešel za Müllerem do skladiště. Když se as po půl hodině vraceli s naplněným košem, byly v kuchyni obě Kafkovic holčičky a „kindsfrau“ Anna, přišly asi odněkud z procházky. Máry nalévala kávu do hrnečků a dělala, jakoby odcházejícího Müllera neviděla a on rovněž tak; nedali ničím najevo, že se před krátkou dobou tak důvěrně spolu bavili. Zato Frantík při opětném spatření děvčete znovu zahořel. Znovu se v něm rozbouřila všechna krev, jak si připomněl, co před půlhodinkou viděl a co pocítil při nárazu na tělo této mladé, zralé ženy. Byl jako v ohni a jen pomalu se uklidňoval. Zapomněl až večer při psaní účtů, kdy musel veškerou svou pozornost soustředit na počítání. Ale když odcházel domů, měl už zas plnou hlavu příhody, jíž byl dnes svědkem, a ještě na posteli před usnutím viděl před sebou živě obraz těch dvou, jak je zastihl v kuchyni. A v noci se mu zdálo, že se ocitl opět nahoře v kuchyni, Máry se na něj usmívala a on ji uchopil a tiskl k sobě jako odpoledne Müller... Nesmírně příjemný pocit rozléval se celým jeho tělem, jež se chvělo horečkou, až se probudil. Usnul zakrátko opět, uklidniv se a spal pak blaženě až do rána. Po cestě do obchodu připomněl si znovu svůj sen a zatoužil po tom, aby se stal skutečností; krev se v něm opět prudčeji rozproudila, v obchodě však při pilné práci pozapomněl. Pozdě odpoledne, vlastně už navečer, odnášeli do skladu ve sklepě zboží, jež přišlo po dráze. Gustav s novým učedníkem nosili naplněný koš a Frantík plnou náruč. Donesli zboží dolů, tam je pořádně uložili a šli zase pro nové nahoru; cesta se mnohokráte opakovala. Když opouštěli sklep toho dne naposled, povšiml si Frantík, že ve vedlejším uhelném sklepě je světlo. Trhlo to jím a hlavou prolétla bleskem myšlenka: to je tam Máry, tluče uhlí, půjdu za ní! A dobře se mu to hodilo. Gustav s učněm ubírali se s prázdným košem napřed a on pouze s klíči od skladiště zvolna za nimi. Nyní se zastavil a slyšel jen několik kroků odtud bušení kladiva nebo sekery, jak kuchařka rozbíjela velké kusy uhlí. Také ji při matném světle její malé petrolejové lampy zahlédl mezerami mezi latěmi, oddělujícími uhelný sklep od chodby. Byla oblečena jako včera, jen v lehkých domácích šatech. Učinil několik rychlých, hlučných kroků, aby ji na sebe upozornil, neboť se mohla domnívat, že již odešel s oběma ostatními a byla by se jistě notně vylekala, kdyby se tu teď tak znenadání potichu za ní objevil. Zůstal stát v otevřených dvířkách laťové ohrady a tu se ona právě také narovnala, nechavši tlučení a shlédnouc ho, zvolala, nejevíc nijakého překvapení: „Á, pan Franc. To mi s tím kbelíkem pomůžete nahoru, co?“ „Inu to se rozumí,“ odvětil, postoupil dovnitř a uchopiv plný kbelík uhlí, vynesl jej na chodbu a ještě několik kroků dále. Vracel se, zatímco děvče zamykalo visací zámek u dvířek, přiskočil k ní a sfoukl lampu, nevěda ani vlastně, co to počíná. Uchopil děvče, jež ani nedutalo, kolem pasu levou rukou, jak to viděl včera o Müllera, a pravou, chvějící se, položil na její teplá, mírně se dmoucí ňadra. Na líbání ani nevzpomněl, jen dychtivě a toužebně se dotýkal měkce a něžně, ač dychtivě, pružných ňader, živých a vzbuzujících v jeho žádostivé ruce pocit ještě blaživější. Ani hlásku nevydali po několik vteřin v hluboké tmě sklepa. Podivná, toužebná a divá chtivost se ho zmocnila a nutila přitisknout se k ní celým tělem. Objal ji oběma rukama a pevně sevřel a jak se na ni tlačil poněkud ze strany, její stehno mezi svýma nohama, cítil, jak se mu šourek zdvíhá, vzrůstá a sílí. Přilnul k tělu, jež ho tak vzněcovalo, ještě těsněji a mimoděk, ač v plném vědomí, jak se blaživý pocit v celém jeho těle zvyšuje a rozšiřuje, začal se tříti o stehno pomalými vláčnými pohyby vzhůru a dolů. Ale tu se mu Máry vymknula; byla větší a daleko silnější jeho. Vymanila se z jeho objetí jednou rukou, držíc druhou stále ještě zhasnutou lampu a vykročila. Došla ke kbelíku s uhlím, chopila se ho a pomalu vystupovala, pořád ještě ani slova nepromluvivši dále chodbou. Šel jí v patách a znovu zezadu sevřel oběma rukama její ňadra, kochaje se sladkým pocitem, jejž mu tento dotyk a mazlení poskytoval. Začalo se před nimi rozjasňovat, jak se blížili konci chodby. Probudilo ho to z jeho omámení, zvolna pustil dívku z rukou a když vyšli na světlo, zastavili se. Pohlédli na sebe. Ona se na něj usmála a odkvapila. On, ještě se celý chvěje opřel se o zeď a teprve za hodnou chvíli, cítě že se rozbouřená krev uklidňuje, vystoupil na dvůr a odebral se do skladu. Nikdo si ho blíž nepovšiml a tak se znenáhla uklidnil docela. Večer, kráčeje z obchodu domů, prožíval vduchu znova své dnešní, první, dobrodružství se ženou a náhle překvapeně se zarazil: vždyť mu při tom ani na mysl nepřišlo, aby ji alespoň jednou políbil! A ani teď, ač ještě stále se ho znovu zmocňovala touha po jejím těle, po polibcích nijak nezatoužil. Příštího dne ráno, pospíchaje do obchodu se těšil, že ji opět uvidí, že snad s ní bude moci promluvit - a co toužebně si přál, snad se mu podaří opět se jí tak těsně přiblížit a pokochat se jejím tělem jako včera. Nepodařilo se mu to však. Za celý den nebylo příležitosti dostati se nahoru do bytu; zboží z hořeního skladu nebylo tentokráte zapotřebí a jinak se nemohl do kuchyně odvážit, zvlášť když už dávno nechodíval přiučovat Kafkovic synka. Až druhého dne odpoledne naskytlo se mu jíti tam pro nějaké věci a protože nebylo mnoho co přinésti, šel sám bez koše. S tlukoucím srdcem zazvonil u dveří a byl pln očekávání, přijde-li mu otevřít Máry a bude-li sama. Jaké však bylo jeho zklamání, když mu otevřela cizí, obstarožní žena, hranatá a nepříjemná. Za ní stála kindsfrau Anna a zpozorovavši jeho překvapení a rozpaky, začala vysvětlovat: „Jo, pane Franc, to koukáte, co? Máry už u nás není, to je nová kuchařka.“ Udivený Frantík vyhrkl: „A co tak najednou?“ „Inu,“ povídá Anna, „včera k večeru šla paní sem nahoru, aby řekla Máry něco ohledně večeře. Tady na chodbě před dveřma narazila na Müllera, jak se tu s ní objímal. A tak musela ještě večer spakovat a ráno pryč.“ „A co Müller?“ Frantík nato, uvědomuje si, že ho viděl dole pracovat jako kdy jindy. „No a coby; mužskýmu se nikdá nic nestane, to je stará vesta,“ odsekla Anna a odešla do pokoje. Frantík odemkl sklad, vybral potřebné zboží a vrátil se s ním dolů. Přišel právě k tomu, když Müller vyprávěl Hellerovi: „...musela letět na hodinu“ a hrubě se zasmál. - Takhle to tedy na světě chodí, zadumal se Frantík; holka ani za nic nemůže a dostane vyhazov, mužskýmu se nestane nic, když ji nenechá na pokoji a ještě se jí vysměje. A jistě začal Müller sám, domyslel, vzpomenuv na vlastní své počínání včera ve sklepě. Dojat tímto poznáním, sliboval si, že se bude vyhýbat podobným příležitostem a děvčata nechá napokoji.