Padesát let © František Xaver Bašík | nepublikováno Důležitá předmluva Padesát let života - od patnácti do pětašedesáti roků. Přemýšlel jsem často o účelu života a podobných stále ještě nerozřešitelných otázkách jako zvláště též o souvislosti a následcích různých dění a tu jsem si připamatovával mnohé příhody a události ze svého života, které se mi zdály dost pestrými a zajímavými, aby stály za zaznamenání. Usmyslel jsem si proto napsati vše, na co se dobře pamatuji - pokud je mi to ještě možno. Pomýšlel jsem původně spíše na pouhé jednotlivé poznámky z prožitých dnů, let, nebo období; avšak ponenáhlu se mi události vyvíjely v paměti a obraznosti tak lehce a jasně i souvisle, že jsem mohl dát spisu formu jakési románu podobné knihy a velmi mne potěšilo i překvapilo poznání, že jsem se cítil schopen této činnosti. Vím ovšem dobře, jak je tato moje práce vzdálena literárního díla a nečiním také žádného nároku, aby byla jako literární dílo posuzována, nýbrž aby byla považována jen za to, čím vskutku je. To po stránce slovesné. Po stránce obsahové se přiznávám k tomu, že při některých úvahách nebo posudcích projevil jsem názory a mínění příliš osobní; budou se zdát - a někde snad i jsou přemrštěné či nesprávné. Příčinou toho je, že jsem nehledal potvrzení nebo popření svých myšlenek a svého přesvědčení ve vědeckých nebo odborných spisech. Napsal jsem vše upřimně tak, jak mně se to jevilo a jak mi moje zkušenosti a mé svědomí pověděly a poradily. Ostatně víme příliš dobře, že mnohé „dokázané skutečnosti a pravdy“ jak ve vědeckých tak i různých odborných dílech často spočívají na omylu a bývají po čase zase vědecky či odbornicky vyvraceny. Vím, že nic nevím, řekl mudrc. V ostatním snažil jsem se podati vše podle skutečnosti pravdivě, bez příkras a bez zamlčování, i když někdy bude mé líčení někomu připadat neslušným jindy přehnaným a někde třeba zas jakoby něco zakrývajícím. Nuž nelekej se tedy můj milý, milá, milé - mé verše jsou jen klíčem ke knize již koupit nemůžeš za žádné peníze. Leč bez těch veršů - obávám se tuze - bys neměl nikdy dosti odvahy si knížku přečíst. Neboť jistě k hrůze je pomyšlení, že těch tisíc stránek lehce můž’ způsobit, že stal se z tebe janek. Však přečteš-li si verše, poznáš brzy, že ani tlustá kniha tě pak už neomrzí. Tož opakuji znova: jen nelekej se příliš poddej se osudu a naděj’ ta tě síliž, že nestojí-li verše za mnoho nebo za nic a z knihy samé - ach - ti bude třeba nanic (zvlášť jseš-li ještě pannou, nebo panic) přec jen se pobavíš na mnoha místech i poučíš; - ač v těch svých listech - to zdůrazňuji! - poučovat nechci ni působit na něčí názory, myšlenky nebo cit.